Jdi na obsah Jdi na menu
 


FNAF povídka

 Noc 5            12:00

Mám toho dost! Vím co se ti animatroni pokouší udělat, chtějí ze mě udělat jednoho z nich. Musí pochopit, že já nejsem ten, kdo jim chce ublížit. Zajímalo by mě, proč na mě stále útočí? Co jsem jim udělal? Neublížil jsem jim, přišel jsem sem jen abych dělal svojí práci a hlídal je. Je snad na tom něco špatného? Nevím co mám dělat. Mám jim to vysvětlit? Už jen ta myšlenka je zvláštní.

Z mého přemýšlení mě vysvobodí zvonění telefonu. S rozhořčením ho zvednu, ale uslyším z něho jen chrčení. Něco tu nehraje a to myslím vážně. Naštvaně odhodím sluchátko a zvednu se ze židle. Podívám se na kameru 1A. Fajn, nikdo se ještě nepohnul. Nevím, jestli mi budou rozumět nebo tak něco, ale nemám náladu tu jen tak vysedávat a nic nedělat. Doslova vystřelím z kanceláře a vydám se až k animatronům. Pomalu začínám slyšet Fredyho medvědí smích. Všichni už se začali pohybovat a já jdu k nim jako návnada. Jakmile se ocitnu v místnosti s pódiem, tak se na mě všichni tři zvláštně podívají. Nadechnu se a řeknu: ,,Vím, že si myslíte, že vám chci ublížit, ale tak to není, já vám nechci ublížit. Dělám jen svou práci, mám za úkol vás hlídat, nic víc.. " Najednou se Fredy zvedne, přiblíže se těsně ke mě a připraví se něco se mnou udělat. V tom  ho ale zarazí Chica: ,,NECH HO POKRAČOVAT! " Fredy jen přikývne a obrátí se znovu ke mě. ,,Myslím, že vám dřív vám někdo hodně ublížil. Vy si určitě myslíte, že já jsem byl ten člověk, co to byl. Nejsem to já. Opravdu ne. Vím, že máte strach a vím, že mi nechcete věřit. Já nejsem zlý člověk. Jsem jen pouhý hlídač. Nevím, co vám ublížilo, ale vím, že brzo příjde. Neříkám to, abych vás strašil, ale protože to vím z vlastní  zkušenosti. Před pěti lety mi někdo zabil kamarádku, pamatuju si poté, že se zde konala vražda, zemřelo pět dětí. Nevím zdali to má něco společného s vámi, či ten vrah je ten samý co zabil mojí kamarádku, ale vím, že vrahové si vždy vrátí, aby dokončili svou práci. To je vše, co jsem chtěl říct. Doufám. " Otočím se a uvidím za mnou Foxy. ,,Teď si se mnou dělejte, co chcete.", dodám. Foxy mě vezme za ramena a obejme mě. Překvapeně se na něj podívám a taky ho obejmu. Rozuměli mi? Sice nevím, co Chica říkala, ale vypadá to, že mě opravdu porozuměli. Poté nás obejme i Bonnie a Chica. Podívám se na Fredyho, ale ten se jen zamračeně tváří. Mrknu na něj a ukážu mu, ať se k nám přidá. Prve na mě zírá a pak jen zavrtí nesouhlasně hlavou. Poté se na mě vražedně podívá, jako kdybych mu ukradl jeho přátele. Odejde a nechá nás tu samotné. ,,Věříte mi?", zašeptám. Jejich objetí se uvolní a všichni zakývají hlavou. Usměju se na ně a oni mi oplatí úsměv. ,,Já se o vás postarám, můžete jít klidně spát. Pohlídám vás, nikdo vám neublíží, když tu budu já." Rozzářeně se na mě všichni usmějí a poté odejdou. Vrátím se zpátky do své kanceláře a zjistím, že jsou teprve tři hodiny. Ještě tři hodiny a už budu moct jít. Jsem překvapivě šťastný. Nevěděl jsem, že mi opravdu budou rozumět. Akorát nevím, co s Fredym. Opravdu nevím. Zadívám se na kamery, abych zjistil kde se Fredy toulá, ale nikde ho nevidím a jako vždy je v kuchyni vypnutá kamera. Možná si šel taky lehnout. Ta představa mě kapku uklidní a tak se pohodlně posadím hlouběji do křesla. Po čtvrt hodince uslyším bručivý smích. Je to Fredy. Než ale stihnu zareágovat jeho silná robotí ruka mě zvedne do vzduchu. Prosebně zavřu a zakřičím: ,, Pomoc, Pomozte mi někdo." Modlím se, aby  mě slyšel alespoň Foxy. Co se mnou chce Fredy dělat? Brzo bude svítat, což mám malou naději. ,,Fredy, prosím, neubližuj mi. Já ti opravdu nechci ublížit. Nemám k tomu důvod." Fredy si jen odfrkne a pustí mě na zem. V druhé ruce ale něco svírá. Podívám se na to, ale nedochází mi to. Pak to vytáhne na hlavu a já s hrůzou zkamením. Je to kostým, který mě má zabít a udělat mě jedním z nich. ,,Prosím, nedělej to Fredy.", zaúpím prosebně.  Je ale už pozdě. Fredy pomalu začne dávat kostým dolů. Vražedně se na mě podívá a hrozivě se zasměje. Po tváři mi steče slza. Už nikdy neuvidím svojí rodisnu ani děti a svou ženu. Kleknu si bezmocně na kolena a zakreju i hlavu. Myslím, že kdybych se teď začal modlit, tak by mi to už asi nepomohlo. Mé tělo se už pomalu připravuje na tu bolest, která mě čeká a i na ten onen "Nový život". Zničehonic ale Fredyho někdo srazí. Jsou to mí přátelé. Bonnie a Chica chytnou Fredyho a odvedou ho zpátky na pódium. Foxy mě mezitím chrání před Fredym a svírá mě ve svém robotím náručí, kdyby se mi Fredy chtěl pokusit ublížit. Už vím, že zítřek bude lepší. Vím, že mě mí nový přátelé nezradí. Vím, že mi věří a mají mě rádi. Jsem rád, že je můžu nazývat přáteli. Poté co Foxy odejde uslyším, jak někdo roboticky zařval. Přiběhnu k tomu místu a vidím, že Chica má přes celý trup velkou jizvu. Bonnie se z posledních sil snaží zadržet Fredyho, ale ten ho odhodí zpátky a on ztratí vědomí. Začnu utíkat, nevím kam se schovat, jen bezhlavě utíkám. Pak se zastavím. Slyším, že i Fredy zastavil, zvolnil krok a razí si to přímo ke mě. Otočím se. Nechci stále utíkat a schovávat se. Chci, aby i on příjmul, že já nejsem ten špatný. Když už je Fredy na dosah. Rozpřáhnu ruce a obejmu ho. ,,Já ti nechci ublížit. Chci být tvůj přítel. Chci, abys mě měl rád jako své přátele. Chci, abys mě příjmul, jako jednoho z vás.", zašeptám a nechám ho to chvilku vstřebat. Podívám se mu do očí a vidím, že hledí do zdi. Podívám se jeho směrem a uvidím tam plakát Bonnieho, Chicky a Fredyho jak zpívají a hrají divákům. ,,Nechci vám tohle vzít, pokud si tohle myslíš. Ani ti nechci vzít přátele.", řeknu a přejdu k plakátu. ,,Nemusíš se mě bát. Já nejsem ten vrah. Jsem jen přítel. Chci, abys to už pochopil. Měl by ses jít omluvit svým přátelům. Brzy bude svítat." Svěsí hlavu a přikývne. Poplácám ho po rameni a vrátím se zpátky. Doufám, že to už konečně pochopil. Když dojdu do své kanceláře uvidím na kameře jak se Fredy omlouvá a přátele ho s radostí obýmají a vrací se zpátky na svá místa. Na hodinách je přesně šest hodin. Seberu své věci a s úsměvem radostně odejdu. Myslím, že mě dneska vyhodí, ale jsem rád, že se dnešní noc stala.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Supeeer!!!

(Jakub Vránek, 5. 9. 2015 15:44)

Úžasný, moc se mi to líbí, chci pokračování!!! Máš fakt talent!!!

Re: Supeeer!!!

(Skellytka, 1. 12. 2015 16:38)

Ahoj, jsem ráda, že se ti příběh líbí. V nýnější době pracuji na pokračování, takže se nemusíš bát. Jinak velmi děkuju za komentář, povzbudil mě k mé práci.

 

 


Archiv

Kalendář
<< srpen / 2019 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 5867
Měsíc: 118
Den: 2