PříběhyProKaždého

 o 20 let dříve
3.00 první noc
Schoval jsem se do jedné z kabinek na záchodcích. Ze škvíry ve dveřích cítím že mě sledují šedé oči. Třesu se strachem.
 ,,Bože, pomoz mi." Pronesu tiše do tmy, ale odpovědí se stanou pronikavější zvuky z chodeb.
 ,Ať to už přestane!" Zaprosím tiše, ale zvuky se ještě o to víc zesílí. Bezmocně povzdechnu a zadívám na škvíru mezi záchodky, a uvidím z pod dveří blížící se kroky. Odevzdaně si povzdechnu a pomyslím si: 
,,Proč přátelé?" Najednou všechny zvuky utichnou a já uslyším pronikavé zavřískání elektronického mechanismu, který pomáhá animatronům mluvit. Z tmy se na mě zablyští šedivé oči. Na chvíli v místnosti zamihotá světlo a já spatřím toho nejobávanějšího animatrona ze všech-Springtrapa! Myslel jsem, že to je jen pouhá legenda. Párkrát jsem mezi animatrony zaslechl, jak o něm mluví. Nechápal jsem. V místnosti se znovu rozrostla tma. Ztuhnu ještě víc než předtím a v hlavě zabruslím do minulosti, konkrétně do toho dne, který to všechno změnil. Vzpomenu si, že v poslední době se animatroni začali chovat divně, obzvláště Foxy. Kdykoliv jsem ho přišel navštívit do Pirátského koutku, tak byl podrážděný a vyhnal mě. Vždycky jsem se za ním přišel zastavit po jeho show. Stal se mým nejoblíbenější animatronem a tak též i animatronem dětí. Potom někdo začal sestavovat Toy animatrony a přibyl k nám další Freddy, Chicka a Foxy. Také vznikl i Balloon Boy, kterého asi nemusím zmiňovat. Toy Foxy ale animatroni přejmenovali na Mangle.  Dětem se  moc líbila, ale obzváleště se dětem líbilo jí brát součástky, protože Mangle nevyrobili pořádně. Mangle se to nelíbilo. A tady to začalo. Právě v době, kdy se Foxy začal chovat divně. Dělo se to všem animatronům a já nevěděl proč. Všímal jsem si toho jedině já, protože jsem s nimi měl bližší styky než ostatní a práci hlídače jsem si tak užíval. Než se všechno zvrtlo, tak jsem s animatrony vycházel. Vzali mě k sobě jako do své rodiny. Obzvláště Foxy a Chicka. Asi se ptáte, co se dneska stalo, když mě všichni teď pronásledují a snaží chytit? To je trošku na dlouhé vysvětlování. Dnešek začal jako obvykle. Šel jsem se podívat na chvilku na animatrony, jak pracují ve dne, ale všichni, jak Chicka tak i Foxy mě vyhnali. Jen Freddy mi řekl:
 ,,Dnes večer si užijeme více zábavy, než teď." Myslel jsem si, že myslí, že budeme mít oslavu. Mýlil jsem se. Poté co odbyla půlnoc a já šel jako vždy do hlavního sálu, stáli všichni animatroni na pódiu a šklebili se na mě. Stáli tam všichni až na Foxyho. V tu chvíli, kdy jsem si uvědomil že Foxy chybí, mě někdo chytil za triko, zvedl mě do vzduchu a hodil mě jako malý gumový míček do mezery mezi pódiem a místem, kde jsem stál. Otočil jsem se a zjistil jsem, že mě hodil Foxy! S bolestí v očích jsem se na něj nechápavě podíval a zavrtěl hlavou. 
,,Proč Foxy? Vždyť jsme přátelé, jsi jako můj bratr." Pronesu zkroušeně k němu a z očí mi stečou tenké proužky slaných slz. 

3.30 první noc
Foxy se na mě zašklebí a se zvonivým smíchem pronese:
,,Víš příteli, je čas se pobavit! Musíme slavit a převléknout tě do tvého kostýmu." Kostýmu?? Co tím myslí? Problesklo mi hlavou. Když mi to ale už došlo, nebyl čas. Vyběl jsem rychle na nohy a vydal se chodbou ke své kanceláři. Slyšel jsem smích, křik, vřískot a všelijaké jiné zvuky. V kanceláři jsem se zuřivě začal přehrabovat po kostýmu, masce, prostě čímkoliv, pod čím bych se mohl schovat. Když už mi skoro dýchali na krk, tak jsem z poslední krabice vytáhl masku medvěda a rychle ho na sebe natáhl a schoval se do nejtmavšího kouta místnosti. V téhle kanceláři jsem už nebyl dlouhou věčnost. Všechno tu bylo zaprášené milimetrovou vrstvou prachu a kouty místnosti se jen skromně pyšnili pavučinkami. V kapse od mého dočasného maskovacího převleku jsem našel baterku. V duchu jsem se malinko zaradoval, ale neradoval jsem se na dlouho. Už byli u mě. Zadržel jsem pro jistotu dech a tiše se modlil, abych dnešní noc přežil a vrátil se znovu ke své rodině. Modlil jsem se, aby se animatroni vzpamatovali a vzpomněli si, že jsem jejich přítel. Animatroni se chvilku jen tak potloukali kanceláří a občas se zarazili nad hromadou krabic, kde jsem měl své útočiště. Po deseti minutách neúspěšného 

4.00 první noc
Ještě zbývají dvě hodiny. 
,,Teď se musím dostat z tohohle úkrytu, pač tu moc dlouho nevydržím."  Řekl jsem si v duchu a připravil se na úprk k ventilacím. Nadechl jsem zhluboka několikrát za sebou, opřel se o zeď za sebou a odrazil se od ní. V tu chvíli jsem na sebe přilákal příšerně velkou pozornost, protože jsem s tím odrazem strhl asi deset krabic, které mě chránili před mým nalezením. Vlezl jsem nešikovně do pravé ventilace a začal se plazit jako voják na vojenském výcviku. Dělal jsem takový rámus, že bylo jasné, že nejméně do vteřiny budou u mě a budou připraveni zakročit. Najednou se ale něco stalo. Plech pode mnou nevydržel a já se propadnu.
Chvilku jsem tam ležel v bezvědomí na něčem měkkém. Když jsem se probral, zjistil jsem že ležím někde v tmavé místnosti na hromadě pytlů a krabic. Vyskočil jsem z hromady a přiložil ruce ke zdi, kterou jsem našel při nárazu do ní. Po chvíli se mi konečně podařilo nahmatat vypínač a tak jsem ho spustil. Kde to jsem? Tuhle místnost jsem neviděl nikde, ani na kamerách ani na plánku. Místnost působila zvláštním, až strašidelným dojmem. Strop byl ozdobený pavučinkami a starými ozdobami.  Podlaha byla zašpiněná jakýmsi slizem, i to do čeho jsem spadnul vypadalo plesnivě. V tmavším rohu místnosti poblíž té hromady krabic a pytlů něco leželo. Zmocnil se mě divný pocit strachu a nechuti zároveň. Polknul jsem a přišel k tomu blíž. To něco se pohnulo a otevřelo to své oči. Byly to ty samé oči, které na mě koukali z škvíry na záchodcích. Šedooká postava se zvedla a postoupila na světlo. Vytřeštil jsem vyděšeně oči. 
,,S-S-SPRINGTRAP!!!!" Super rychle jsem se otočil a už se chystal na útěk. V tom mě ale zachytila Springtrapova ruka a já omdlel. 

0.00 druhá noc
Do očí mě pálilo sluneční světlo. Zamžoural jsem a cítil jsem se, jako bych měl těžkou kocovinu z bezvýznamné oslavy. Když už se mi podařilo zaostřit, zjistil jsem, že mě ozařují reflektory. Byl jsem v hlavním sále, kde bývají animatroni. Pokusil jsem se pohnout ale uvědomil jsem si, že jsem spoutaný provazy. Pokusil jsem se s nimi pohnout o něco více, ale neúspěšně. 
,, Je to zbytečné."  Zašeptal jsem si pro sebe a otřel jsem si stékající slzu. Co se mnou asi chtějí dělat? Musím svým přátelům pomoct, ať mě to bude stát život. Začal jsem lomcovat rukama a po chvilce jsem byl konečně volný. Z chodby se začali ozývat hlasy animatronů. Schoval jsem se za oponu a poslouchal.
Springtrap: ,,Vše je připraveno, moji přátelé. Až zabijete svého přítele vrátí se vám zpět vaše duše a potom co zjistíte, co jste udělali vašemu příteli se zničíte sami navzájem."
Všichni animatroni: ,,Ano, Pane!"
Springtrap: ,,Ano! Tak se mi to líbí!!" Hahaha!" 
Jakmile Springtrap otevře dveře, zhrozí se: ,,KDE JE?!?!?" Všichni animatroni se na sebe tázavě podívají a současně zakrouží rameny."
Springtrap: Najděte je, nebo vás zničím sám!" 
Opatrně se odplížím ale něco mě čapne a zvedne nahoru. 
,,CO-." Vyhrknu, ale než to stačím doříct, zacpe mi to něco pusu.
,,Psst." Pronese záhadná věc a za zvuku mechanických pohybů mě odnese neznámo kam.

0.30 druhá noc
Brzo se ocitneme v místnosti, kde jsem se propadl k Springtrapovi. Neznámá postava se tyčí o něco výše než animatroni, ale je zakrytá pláštěm.
,, Tady už mohu mluvit, omlouvám se, že jsem tě tak náhle unesla. Vím co a proč se stalo animatronům. Vím o tom všechno." Postava ze sebe strhne mechanickou rukou plášť a obklopí ji prach z krabic. Silná vrstva prachu a slizu mě přinutí dát se do velikého kašle, ale po tom co se vzpamatuji, spatřím MANGLE! Protřu si zrak a vidím, že je to ona a není ovládnutá. Smutně na mě upře své černé oči a já jí obejmu:
,,Co se stalo?" Mangle se spustí do robotického pláče:
,, Mohu za to já! Kdybych,..*vzlyk* kdybych nevěřila Springtrapovi, *vzlyk* tak by se nic takového nestalo." ,odmlčela se, aby nabrala sílu  a pak pokračovala, ,,Přišla jsem sem. Nevěděla jsem, co dělat a kam jít. Narazila jsem na Springtrapa. Prve jsem se ho zalekla, ale pak mi ukázal, že i on je hodný, laskavý a milý. Opravil mě, povídal si se mnou, až jednoho dne mi vlepil facku. Ječel na mě, zatím co já se choulila v tmavém koutku. Povídal něco o ovladačích. Nerozuměla jsem tomu.", znovu se odmlčí a odhodlaně se nadechne, ,,Ale pak jsem pochopila." Podívá se za sebe a strhne ze zdi plakát s jejím jménem. Za tím plakátem se skrýval další plakát, tentokrát ale se všemi animatrony a pod nimi byly jakési ovladače.
 ,,Vzal si všechny, krom mého, který zatím nevyrobili. Naštěstí. Když mi řekl, že potřebuje pomoct s plánem zabít tebe a zničit animatrony, především Foxyho, odmítla jsem ho a utekla. Nevšímal si mě, zatím co já sledovala každý jeho krok. Vím, kam je schoval a možná to vědí i ostatní animatroni, ale bude to nebezpečné je hledat. Pomůžu ti, nechci aby animatroni trpěli." Přikývnu a znovu jí obejmu. Podívám se na hodinky a zmocní se mě strach.
,,Nesmíme ztrácet čas, animatroni tu budou každou chvíli." Vyhrknu a chytnu Mangle za její mechanickou ruku. Mangle mi věnuje odhodlaný úsměv, navleče si na sebe kabát a odvede mě znovu do neznáma. 

1.00 druhá noc
Po neurčité době mě Mangle přenese do kuchyně. Pořádně se rozhlédnu, ale nikde nic nevidím. 
,,Vidíš něco, Mangle?" zeptám se tiše. Mangle se rozhlédne a zbystří. 
,,Ta šedivá skříňka na té poličce!", zapiští.
Přikývnu a po špičkách se vydám k té poličce. Jenže než stihnu tu krabičku vzít, něco mě chytí zezadu.
,,Hu-h?!", vyhrknu a otočím se, ,,G-G-G-Golden F-F-F-Freddy!!!", vyjeknu a zakryji si obličej." 
Golden Freddy na mě spustí svůj mechanický řev a já se přinutím si silně zacpat uši. V tom na něj začne ale mechanicky řvát Mangle. Freddy se mnou hodí o podlahu a spustí se na ni. Využiji toho, že si mě Freddy nevšímá a seberu šedivou krabičku. Houknu na Mangle a ta  ze sebe vydá poslední zařvání, popadne mě a odvede do další místnosti. Něco tu ale nehraje. Ohlédnu se a uvidím, že se Freddy vydal za námi. Jemně škubnu Mangle za její plášť, ale bez reakce. Možná už si ho všimla, pomyslím si. Mangle se najednou stočí ze stropu na podlahu a vydá se do Pirátského koutku. Hlavou mi projde krátká vzpomínka na Foxyho a z očí mi ukápne slza. 
V Pirátském koutku je až podezřelé ticho. Ohlédnu se na všechny strany, ale nikoho nevidím. Mangle si přeměřuje místnost zkoumavým pohledem. Z kapsy si vytahuji zařízení. Patří Freddymu. Houknu na Mangle a ta se stočí ke mně. Vezme mi tlačítko z ruky a přivolá ho sem. Během pár minut je tu Freddy. Stále ale zmocněný. Mangle zmáčkne destruktivní červené tlačítko. Chvilku po tom vydá Freddy mechanický bolestný řev, klekne si a bolestí  upře hlavu na zem. Za nedlouho se ale zvedne a upře na nás zmatený pohled. 
,,Freddy!! Tolik jsi mi chyběl! Vítej mezi námi!" Freddy mi věnuje další nechápavý pohled, ale tentokrát víc nechápavější než předtím. 
,,Vysvětlím ti to cestou, teď nám pomoz najít zařízení pro ovládání animatronů." Freddy se na chvíli zamyslí a pak přikývne a ukáže rukou na prkno pod sebou. Odlomím prkno od podlahy a za ním se skrývá další ovladač. Tenhle je od Bonnie! Než ale stihnu něco udělat zarazí mě oba. 
,,Ještě ne! Je to moc brzo!" Řeknou oba jednohlasně svými mechanickými hlasy. Připustím, mají pravdu. Přikývnu a všichni se vypaříme. 

 2.00 druhá noc
,,Ale, ale, kdopak se to snaží zastavit mou armádu animatronů? TY?? Nemůžeš nás zastavit! Ale když už si to přeješ. Pokud zvládneš do otvíračky sehnat všechny ovladače,... nechám tě být,... ale pokud ne....*smích*." Mangle a Freddy se podívají na mě. Takže už o nás vědí. Vítězně se na ně usměju a oni mi úsměv oplatí. Přesuneme se do jedné z chodeb, kde by se měl podle animatronů nacházet další ovladač. Mangle a Freddy současně ukáží na jeden plakát. Než ale vztáhnu ruku na něj, abych ho odhrnul, někdo mě zvedne do vzduchu. Ohlédnu se a přiletí mi rána do obličeje taková, že mě vyhodí přes celou chodbu a vyhodí mi z ruky ovladač pro Bonnie. Freddy se pokusí ovladač sebrat, ale něco ho začne mlátit do břicha. Nemohu rozeznat kdo to je, vidím jen stíny, které se nedají rozeznat. Potřesu hlavou, abych líp viděl a vidím Toy Chicku a Toy Freddyho, jak ničí Freddyho a Mangle. Potřebujeme Bonnie. Opatrně se vyplížím pro ovladač a když už ho držím, tak přivolám Bonnie. Než příjde má Freddy rozervané břicho a Mangle je na kousky. Schoulím se do rohu. Proč nemůžu nic dělat? Moji přátelé... . Když už jsou Toy animatroni hotový vrhnou se na mě. Ale než se jim to podaří, zaskočí je Bonnie. Oba je smete na zem a zasype je pěstmi. Když už se oba nehýbou otočí se na mě a já zmáčknu tlačítko na ovladači. Stane se úplně ta samá akce jako s Freddym. Jakmile zmizí bolestná paranoia, tak se Bonie postaví a usměje se. 
,,Ahoj." Řekne typicky normálním způsobem a zamává mi. Vrhnu se na něj a obejmu ho. 
,,Jsi zpátky!! Díky bohu!!" Křiknu na něj a pustím ho. Vrhne na mě stejně podivený pohled jako Freddy a já to odmávnu na znamení, že mu to později vysvětlím. Přejdeme k plakátu a já si konečně vezmu to tlačítko. Patří Chicke. Přivolám jí a udělám znovu tu samou akci jako s Freddym a Bonie. Bonie se ohlédne po místnosti a všimne si, že na zemi leží ještě dva animatroni.
,,MANLGE? FREDDY?!?!?!!" Vyhrkne nevěřícně a přiběhne k nim spolu s Chickou. Úplně jsem na ně zapomněl!
,,Zvládnul bys je opravit?" Zeptám se něžně Bonnieho. Chvilku na mě vystrašeně kouká ale pak nahodí svůj sebevědomý výraz a významně na mě kývne. 

3.00 druhá noc
Než odejdeme spolu s ostatky z Freddyho a Mangle 
,něco začnou za námi šustit kroky. Neohlídneme se a raději přidáme do kroku a vrátíme se do Bonnieho dílny. Chicka a Bonnie položí těla na stůl a dají se do práce. Porozhlédnu se po místnosti, kdyby se tu náhodou nenalézal ovladač. Nechtěně vrazím do Chicky a ta se jenom usměje a ukáže na poličku u dveří. Je to na mě moc vysoko. Prosebně se na ní podívám a ona přikývne. Zvedne mě do vzduchu k poličce a tak ovladač snadno seberu. Je od Toy Bonnie. Udělám to raději později. Podívám se na stůl, kde leží Mangle a Freddy a zhrozím se. Freddy má roztrhnuté břicho a poškozený celý obličej a Mangle je skoro na šroubky. Odvrátím pohled. Co jsem to provedl? To není možné. Nemůže. Takhle to nejde. Uslyším klepání na dveře. Hodím nejistý pohled na dveře a opatrně se přikradu k nim. Zabruslím pohledem ke klíčové dírce a uvidím Toy Freddyho a Toy Chicku, jak si vyměňují významné pohledy a připravují se k něčemu, ale než mi dojde k čemu, odrazí se, vykopnou dveře a mě odhodí přes polovinu místnosti dál tak, že se praštím o zeď do spánku a upadnu do mikrospánku. 

4.00 druhá noc
Probudím se. Jsem stále na tom samém místě a jsou tu stále animatroni. Zvednu se, ale znovu spadnu. Co to provedli?!?? Podívám se na Chicku a Bonnieho a zadržím bolestné slzy. Bonnie má vytrhané dráty a vytrhnutý plát z obličeje. Vidím jeho mechanické zářivě červené hipnotické oči. Tohle ne... .A Chicka? Ta má taky vytrhané dráty a z pusy jí trčí....jedna, dva,.... čtyři?? čtyři řady zubů?? Nemůžu se na to ani dívat. Neslyšně se vyplížím na chodbu a slíbím si, že se Springtrapovi pomstím. 

4.30 druhá noc
Mířím si to sebejistě k archivu. Je mi jasné, že mě zbylý animatroni sledují a krom toho za mnou Springtrap-jejich vůdce, někoho posílá. Promlouvá ke mě vztek. Otevřu dveře archivu a zamknu je za sebou. Prozkoumám všechny spisy, i ty o ovladačích. Najednou si ale všimnu neobvykle tlusté knížky. Je o Springtrapovi, a dokonce je v ní i jeho ovladač. Především je u něj veliký nápis: ZNIČÍT. Vezmu tlačítko schovám jej do kapsy. Teď potřebuju někoho, kdo by mi pomohl najít zbylé ovladače...Pomyslím na své přátelé, kteří jsou teď zničení. Kvůli mě, jsou moji přátelé zničení. Co jsem to provedl?? Vzpomenu si na všechny, Freddyho, Bonnie, Chicku, Mangle.... . Jestli to tady zvládnu, musím je spolu s ostatními opravit. Ale teď musím zamezit tomu, aby byl další animatron zničen. Nemůžu ani přivolat Toy Bonnie, aniž bych si nebyl jistý že, nepříjde sám. Ne, budu je muset najít sám. To zvládnu, nebude to nic těžkého. Poohlédnu pro jistotu ještě celou místnost a všimnu si na poličce dalšího tlačítka. Je od Toy Chicky. To by mohlo být ono. Seberu ho a neprodleně si přivolám Toy Bonnie. Když dorazí je s ním i Toy Chicka. Zmáčknu obě tlačítka a oba naráz vydají mechanický řev a spadnou na kolena. Musí to být hrozná bolest. Když se oba proberou a postaví na nohy, udiveně se mě zeptají na ráz:
,, Kde to jsme?" 
,,Vysvětlím vám to cestou, teď musíme hledat ovladače k animatronům!" Vrhnou na mě ještě větší nechápavý pohled a já jim to polopatě vysvětlím. 
,,Musíme ty tlačítka najít, umíte je vystopovat?" Rozechvěle přikývnou a zavedou mě na chodbu. Cestou jim povím o tom, co se stalo všem animatronům. Raději jsem pomlčel, že na tom Toy Chicka má svůj uděl. Okamžitě změnili směr a zavedli mě do dílny.

5.00 druhá noc
,,Co tu děláme?" Zeptám se opatrně. Toy Bonnie ukáže na jednu dlouhou krabici. Co to je? Přejdu opatrně k ní a znovu se ohlédnu na své přátele, zda je to dobrý nápad. Nevím, co ti dva mají za lubem. Oba dva si vymění významné pohledy a pak se na mě rozhodně usmějí. Poraženecky se usměju a otevřu víko krabice. Z krabice se začne zvedat dlouhé černé tělo. Co to je?? Tohle jsem tu nikdy neviděl. Světlo v místnosti potemní a náhle zhasne. Postava se nade mnou vztyčí a já jí začnu hledět do jejich černých očí. Nikdy předtím jsem nic takového neviděl. Postava promluví ženským ale drsným a hrubým hlasem: 
,,CO TU POHLEDÁVÁŠ ČLOVĚČE???" Nedokážu ze sebe vydat ani jednu mizernou hlásku. Polknu a otevřu pusu. Nejsem si jistý, jestli to, co jsem vydal měl být náznak křiku nebo pouhé slovo. Cítím se zvláštně, ta postava mě děsí a uklidňuje zároveň. Postava chce už zalézt z toho, jak na ní unešeně civím do krabice, ale já jí zarazím. V tom mi dojde, co po mě animatroni chtěli. 
,,Odpusťte mi, ale potřebuji vaší pomoct! Animatroni se porouchali a vy jste jediná osoba, kdo je umí spravit. Potřebujeme vaší pomoct!"
,,A PROČ BYCH MĚLA ČLOVĚKU POMÁHAT?!?! NEJSI ANI JEDNÍM ZNÁS A ANI NÁS NEZAJÍMÁŠ!!! KLIĎ SE ODTUD!!!!!!!"
,,Počkejte! Mezi animatrony je ještě jeden animatron! Slyšel jsem, jak si animatroni o něm povídají! Jmenuje se Springtrap!! Ještě dřív než je ten animatron ovládnul! Potřebuji ho spolu s animatrony zastavit! Je to moc důležité!!! Nechci, aby žádný z nich zemřel! Jsou to moje rodina! Pomozte nám prosím!!" 
Následuje dlouhé ticho. Zírám provinile do země a občas se mrknu na tu osobu, jejíž jméno ještě neznám. 
,,Tak dobře... . Dělám to kvůli nim, a ne kvůli Vám. Zkusím je opravit co nejdřív. A VY, poražte Springtrapa!! A teď běžte, dokud je čas!!

Vrátím se na chodbu. Přátelé jsou pryč. Podívám se na hodinky. Ještě máme chvilku času. Z chodby se vyřítí Toy Freddy. Jde přímo po mě. Co si počnu. Skočí po mě, ale já včas uhnu. Zkusí to znovu, tentokrát mě ale přišpendlí k zemi, těsně než stihnu zareagovat. 
,,POMOC!!!!" 
,,Teď už ti nic nepomůže!!!" Najedou ale něco Freddyho shodí z mého těla. Je to Toy Bonnie! Toy Chicka stojí vedle mě a vkládá mi urychleně do ruky ovladač k Toy Freddymu! Oba ho chytnou a já zmáčknu tlačítko. 
Toy Freddy se zmateně podívá na své přátele a ty mu začnou všechno vysvětlovat. Už nám zbývá jenom Foxy.
Když už Toy Freddy všechno chápe, zeptám se, zda ví kde je tlačítko od Foxyho. Všichni se zděšeně na sebe podívají. Odpověď mi dojde rychle. Musíme do mé kanceláře.
5.30 druhá noc
Pomalu jsem se plížil po stěně. I přes to nebezpečí jsme se každý vydali jinudy. Toy Chicka a Bonnie se vydali ventilacemi, zatím co já a Toy Freddy jsme šli každý svou chodbou. Je tu až podezřelé ticho. Zrychlím tempo plížení. A pak to příjde. Z chodby uslyším pronikavý smích. Svraštím čelo a otráveně si povzdechnu. Balloon Boy. Musím ho odlákat, ale na to není čas. Zrychlím tempo ještě víc než předtím, ale ne tak moc, abych se neprozradil. A jsem tu. Na protějším rohu na mě mává Freddy. Nakoukneme do chodby vedoucí do kanceláře a uslyšíme zvuky. Vidím i Springtrapa, který se nás vztekle snaží najít. Pomalu se proplížíme k dveřím do kanceláře. Když už jsme těsně u dveří rozeběhneme se a skočíme na něj. Ale on se ani nepohne. Pustíme ho a zjistíme, že to je pouhá atrapa. Co to? Zezadu mě něco chytne a přitáhne k sobě. Začne se mlít, ale vtom ucítím něco chladného a ostrého na svém krku. Poznám ten hák kdekoliv a kdykoliv, patří Foxymu. 
,,Foxy..." Zašeptám tichounce, aby to slyšel jenom on. Stočí ke mě své žluté oči a vítězně se usměje. Najednou se tu objeví Springtrap a chytí Toy Freddyho. 
,,Myslím, že jste v pasti!! HAHAHAHA!!" Zasměje se vítězoslavně a odhodí Freddyho. 
,,Proč?" Zamelu sebou v Foxyho sevření.
,,Proč? Protože jsem vítěz, stejně už by jsi to nestihl,..mimochodem....*hvízdnutí*, přiveď je sem!!!" Zavelí Springtrap.
Za chvíli se v kanceláři objeví Balloon s Chickou a Bonnie v rukách. 
,,Dostal jsem je, šéfe!" Pronese Balloon Boy svým otravným a chlapeckým hlasem.
,,Výborně, můžeš jít!" Poručí Springtrap a obrátí pozornost na mě.
,,A pokud jde o tebe, dobrá práce! Zvládl jsi skoro všechny animatrony. Až na posledního, Foxyho! Myslíš si, že bych tě nechal vyhrát? Ne, nikdy! Teď mne omluv, jdu vyřešit jistou záležitost." Dořekne a odejde z místnosti. Foxy mě hodí mezi animatrony a začne nás podezíravě pozorovat. Opatrně se porozhlédnu po místnosti. Tamhle, mezi kamerami! Vidím tam ovladač, zřejmě od Foxyho. Když se Foxy přestane koukat, kývnu na Chicku a ta přikývne. Vstane a pustí se do divadla. Vrhne na Foxyho milý úsměv a koketně zamrká mechanickými oky. Foxyho to na chvilku zabaví a já se opatrně vydám pro ovladač. Mám ho. Když se kradmo znovu připojím k ostatním, už Foxy odstrkuje s nezájmem Chicku a vrací se k nám. Chicka na mě vrhne tázavý pohled a já nepatrně přikývnu. Ještě není čas.

5.45 druhá noc
Po dlouhé chvíli se vrátí Springtrap. Sedne si do mého křesla a pozoruje nás tím svým vítězným pohledem. Podívám se na ostatní animatrony. Je čas. Chicka se vrhne na Foxy a zadrží ho zezadu. Bonnie a Freddy si vezmou na starost Springtrapa. Zmáčknu tlačítko a osvobodím Foxyho. Když se vzpamatuje, pozná, že není čas na vysvětlování. A on i Chicka se vrhnou na Springtrapa. A i když je to čtyři na jednoho, on je vztekle přemůže. Vrhne na mě nelítostný pohled. Prohrál. Ale nevyrovnává se s tím. Přejde ke mně pouhýma dvěma velkýma kroky a zvedne mě do vzduchu svou mechanickou paží, stejně jako při našem prvním setkání. Tentokrát neomdlím, dívám se mu do jeho děsivých a zlých očí. Cítím hnus, jak někdo mohl stvořit něco tak hnusného a nečistého? Najednou se něco stane. Springtrap mě pustí a já ležím omráčený na zemi. Seběhne se to tak rychle, že sotva vnímám, co se děje. Když zbystřím, vidím Springtrapa, jak se houpe dva metry nade mnou. MANGLE! Porozhlédnu se kolem sebe a uvidím všechny animatrony po hromadě. Jak to dokázala stihnout? Vidím jí mezi nimi. Věnuje mi souhlasný a milý úsměv. Vím, co je třeba udělat. 
,,Mangle, pusť ho. Ostatní, ustupte."  Mangle poslechne můj rozkaz a postaví se za ostatní, kteří se vzdálili. Vyndám z kapsy Springtrapův ovladač. Jakmile se vzpamatuje z pádu a zjistí co držím v ruce, jeho pohled se rázem změní. Nelítostné oči vystřídá zbabělý strach. Než něco stačí říct nebo udělat, zmáčknu destruktivní tlačítko na ovladači. Místností prolítne vlna elektřiny a zaútočí přímo na Springtrapa. Padne bolestí na kolena a je dlouhou dobu v tranzu. Celé jeho tělo se uškvaří a zbyde jen skelet. Je po všem. Unaveně upadnu do bezvědomí.

0.00 třetí noc
Probral jsem se a jsem stále v restauraci. Rozhlédnu se kolem. Strop je ověšený konfetami a nad pódiem visí jakýsi nápis. Takhle z dálky to nedokážu přečíst, co na něm je. Zaostřím a uvidím nápis: ,,Let's celebrate!" Pousměju se a postavím se na nohy. Zdá se, že animatroni připravili oslavu Springtrapovi porážky. Kde jsou ale animatroni? To kdybych věděl. Nezbývá mi nic jiného, než na ně počkat. Sednu si k jednomu z jídelních stolů a vzpomenu si na to, co se stalo minulou noc. Dokázali jsme to. Porazili jsme ho. Ale nebýt té postavy, která pomohla opravit animatrony, nikdy bychom to nedotáhli do konce. Uslyším kroky, ohlédnu se a ve dveřích spatřím Balloon Boye. On jediný nebyl ovládnut.
,,Co tady chceš? Nemyslíš si, že jsi nenapáchal víc škody než je třeba?" Balloon Boy se omluvně podívá na podpatky svých  mechanických bot a a pak rozmrzele na mě. 
,,Omlouvám se. Nemohl jsem jinak. Nemohl bych se mu postavit. Jsem nejmenší z animatronů. Buď poslouchat nebo být zničen." Povzdechne si Balloon Boy a dál na mě upírá své rozmrzelé modré oči. 
,,Rozumím ti, ale měl by ses omluvit animatronům. Jim především." Řeknu jemně a vrhnu na něj neproniknutelný a trošičku krutý pohled. V tom se Balloon Boy sebere z místnosti a odejde hlavní chodbou pryč. Zanedlouho se ale vrátí s krabicí ve které je něco, co nedokážu indentifikovat. Položí ji na stůl rovnou přede mě. Jsou to plyšové hračky, vyrobené pro každého. Souhlasně na něj přikývnu a nastavím mu souhlasně zvednutý palec. Zazubí se na mě a sedne si naproti mě. 

1.00 třetí noc
Otevřou se dveře a je v nich usměvavá Chicka. V rukou drží veliký dort. Když nás oba uvidí  jak na ní máváme, zhrozí se a upustí dort na podlahu. Ale ještě než se tomu tak stane, ho stihne zachytit Foxy, který šel v závěsu za ní, kdyby následoval přesně tento případ. Balloon Boy vezme pro ně jejich plyšové hračky a omluví se. Takhle to udělá s každým kdo příjde do místnosti. Když se všichni usadí, začnu je počítat. Já, Balloon Boy, volné místo, Chicka, Toy Chicka, Bonnie, Toy Bonnie, Freddy, Toy Freddy, Foxy, volné místo a další volné místo. V krabici zbývají ještě 3 plyšové a chybí nám tří animatroni. Naznačím animatronům. že si musím na chvilku odskočit a oni jen mírně podezřívavě přikývnou. Vyplížím se chodbou a vydám se přímo ke kuchyni. 

1.30 třetí noc
Je tu tma, stejně jako tehdy. Strop ozařuje zvolna pohasínající světlo. 
,,Freddy?" Nejistě se zeptám tmy. Nic. Ani odezva a ani skučení mechanického hlasu, který patří Freddymu. Povzdechnu si a otočím se. V tom se z poza dveří ukáže Freddy a hlasitě na mě zaječí. Svalím se na podlahu a vyděšeně vydechnu.
,,Freddy!! Co tě to ksakru napadlo?!" Zaječím na něj. Golden Freddy nevině pokrčí rameny a aniž bych mu něco řekl, vydá se na oslavu. Zavrtím hlavou a raději se vydám do dílny. 

2.00 třetí noc
,,Ahoj!" Pozdraví mě osoba v černém. Odpovím na pozdrav a prohlédnu si místnost. Před osobou je jakási bílá zaprášená plachta, která skrývá celý obvod obdelníkové desky stolu. 
,,Co to děláš?" Zeptám se zvědavě. Osoba ukáže na plachtu a já přikývnu. 
,,Opravuju Mangle." Odpoví postava.
Já myslel, že už je opravená." Namítnu. Osoba se usměje.
,,Uvidíš." Odpoví tajemně a pustí se do díla. 

2.30 třetí noc
Za nedlouho odkryje plachtu a já spatřím Mangle v celé své zbroji. Už se nemusí skrývat za pláštěm, už má své tělo. Nadšeně jí obejmu a spolu i s černou postavou vyrazíme na oslavu.

3.00 třetí noc
Všichni už na nás nervózně čekají. Když se vrátíme, do obličejů se jim znovu vkrade veselý a šťastný úsměv. 
,,Konečně jsme tu všichni!" Zvolá Freddy.
,,Oslava může začít!" Přidá se Chicka.
Golden Freddy vezmu nůž a každému naporcuje dort, který Chicka a Foxy přinesli. Vemu lžíci a zacinkám s ní o pohár, aby mi všichni věnovali pozornost.
,,Chtěl bych jen říct, že jsem nesmírně rád, že tu všichni jste. Nedokázal bych si odpustit, kdyby kterýkoliv z vás zahynul nebo byl zničen. Chtěl bych připít na Mangle, která mi nabídla pomocnou ruku v tažení proti Springtrapovi *jásot ostatních pro Mangle*, dále bych chtěl připít Marionnet, která opravila poškozené animatrony, bez ní bychom to nezvládli *jásot pro Marionnet, a také ostatním, bez každého z vás bych nedokázal nic z toho, co jsme včera dokázali. Na vás!" Pozvednu hrdě číši po které následují vzájemné přípitky. Všichni odloží poháry a vrhnou se k pódiu. Postavím se do hlediště jako divák a pozoruju jak dvojice animatronů hrají na své nástroje. Toy Bonnie a Bonnie hrajou na elektronickou kytaru, Toy Freddy a Freddy zpívají v souladu do svých mikrofonů a Toy Chicka a Chicka mají na starosti elektronické klávesy. A my ostatní? Stálí fanoušci z hlediště i mimo něj. Sálem se rozezní píseň The Show Must Go On, kterou složili samotní animatroni a taky v ní všichni zpívají. 

Konec

Další pokračování od FNAF na přání. Doufám že se vám líbí, přemýšlím nad 3 dílem. Pište ohlasy. Děkuji